uvidím… Ovšem i přes skvělého bratra nikdo zakrýt tvrdou realitu, že tam nejsem chtěná, nemůže. Mé sestry mě nenávidí a jen co jsem přijela, už se mi začaly posmívat, dělat mi naschvály, takže jsem skončila několikrát s krvavým nosem, nebo různými úrazy za těch pár hodin, co jsem tam skončila… nesnáším je, už abych byla u své jediné sestřičky, kterou mám strašně ráda… už se na ni moc těším…

Prázdniny

Konečně jsem doma, dojela jsem do Visánku, ale začalo to tak jak jsem předpokládala… Beth tu není, asi je u Jacoba, má se tam lépe a nemůžu jí to mít za zlé… vybalila jsem si své věci v pokoji a porozhlédla se po domě, byl prázdný, jako jsem ho nikdy neviděla… k večeři jsem si dala broskev a šla ještě do Kotle, kde byla

opilá Ammy, tak jsem ji vzala k sobě do postele, aby se z toho vyspala a šla spát také. Ráno bylo klidné, Ammy naštěstí nebylo nijak špatně a tak jsem se chvíli po ní vytratila do Příčné ulice, kde jsem se jen tak plahočila… stejně nemám co dělat, Beth nikde a já se cítím sama… moc dlouho mě to nebavilo a tak jsem šla domů – dá se tomu říkat ještě domov? Přehrabovala jsem se ve věcech a schovávala několik, co mi věnovala Blair snad na rozloučenou, ale rozhodně se mi budou hodit… v tom jsem uslyšela nějaké kroky a zaklepání na mé dveře, stáli tam! Opravdu za mnou došli, cítila jsem se šťastná, ale to přešlo ve chvíli, kdy pronesly slova: Musíme si promluvit…mračili se a nevěděla jsem, co jsem provedla… nakonec to bylo moc fajn až na to, že mi řekli, že mám Nko z Dějin, strašně se za něho stydím, i když Beth říká, že to nevadí… ovšem ještě ten večer jsem se přestěhovala k nim a byla zase šťastná, mám rodinu ucelenější než kdy dřív a domov