Noční můra a napadení
Celý den byl klidný, byl zrovna pátek a tak se skoro nic nedělo. Skoro celý den jsem prochodila po hradě a pak trénováním kouzel v trénikovce a také se to vyplatilo, konečně mi jde to matoucí! Bylo už trochu později, když se tam objevil Peter se slovy, že bych měla taky pojíst, když už tak dlouho trénuji. Byla to pravda, už jsem byla unavená a skoro nic jsem u trénování nepila ani nejedla. Byla to skvělá chvíle, zapálil svíčku, nalil víno a měli jsme tousty se sýrem a šunkou, něco sladkého na zub…prostě takový piknik v tréninkovce při svíčce, jenže mě se za chvíli chtělo spát. Přikryla jsem se pláštěm, který mi dal k narozeninám, krásné zelené barvy a hlavu jsem si položila do jeho klínu. Ovšem pak se mi začala zdát opět noční můra, ta co poslední dobou častěji a častěji. Zase jsem viděla Silvestr, Jacoba…cítila ten nepříjemný pocit…

asi jsem i křičela, nevím…když jsem se probrala, třásl se mnou pan profesor Carey a já se s vykulenýma očima vyšvihla do sedu. . Byla jsem vystrašená, uklidnili mě a vysvětlili, co se stalo a kde jsem… nakonec jsem spala v jeho kabinetu, protože na ošetřovně už určitě nikdo nebyl, ale donesl mi bezesný spánek, naštěstí, jinak bych asi v klidu neusla….

Bylo ráno a já jsem se šla procházet po hradě, potom co mě pan profesor pustil z kabinetu. Byl by to klidný a zasloužený den, kdybych nepotkala Wewe… okamžitě se za mnou rozběhla a začala mě mlátit, ale já se nebránila, nemá to cenu, když nevím o, co jde… navíc proč se bránit před někým jako ona? Ještě by pak mohla skončit na ošetřovně a měla bych průšvih já…