Dnešek mám celý jako v mlze…začalo to snídaní, kde jsem ho opět uviděla…jeho krásně zelený plášť, slušelo mu to jako vždy, ale je to jako hvězda na kterou nikdy nedošáhnu…popřála jsem Alii, která měla narozeniny a celý den věnovala kouzlení a následně nadýchání čerstvého vzduchu…nemůžu už dál, jsem zmatená a zamilovaná, ale do toho, do koho bych neměla…Po večeři jsem šla k vrbě kde jsem usla a on mě tam našel, všechno jsem mu vyklopila – tedy vysoukal to ze mě – nevím, co jsem si myslela! Řekla jsem mu, ať na to zapomene a odešla se slzami na kolej, kde jsem ještě napsala jak pro něj tak pro Richarda vzkaz…jemu jsem to poslala po Duchovi a Richardovi po Michaelovi…oba lístky byly šedé…jsem zoufalá, chci pryč, asi se odstěhuju do lesa za Alekym, nemůžu už dál…

Ráno jsem se probudila brzy a uviděla své rudé vlasy...začala jsem je nesnášet, nesnáším vše...nejraději bych se zbavila všeho.. Vzala jsem si nůžky a vlasy si úplně ostříhala, aby mi tam nic nezůstalo...pak došla malá úleva... Teď se mi buď smějí nebo se vyptávají, co se mi stalo, nabízí Herelex...a já všechny odmítám, nesnesu to tady déle, chci pryč... jediné kde se cítím dobře je v lese s Alekym...dneska byly první hodiny, které jsem si odseděla a pak zašla za profesorkou Alashamou, kvůli lektvarům, dala mi přísady a já si šla zkusit uvařit lektvar...když jsem jí ho přišla ukázat, chvíli si ho prohlížela a poté mi řekla, že bych z toho dostala V...alespoň něco se mi daří, ale jinak už nemůžu dál...dnes budu spát asi v lese, nejraději bych odjela...Skoro celou dobu jsem se flákala po hradě...